Vo tem ohnivym chlapovi o Velimova

Bábinka Nemravova, co křtila gořilko, pré zvostala štajf, dež oviděla Ohniváka, jak si to štrádoje okolo Skalke. Prosimvás – z čeho ? V dobách, kde se všelejaky potvore a bubáce promenádovale leďum pod voknama, že be béval vrcholem hruze takové nevinné fajermón ? No, možny to koneckoncu je, ale co dež to belo trocho jináč ? Šak bábinka nemosela bet zrovna bábinka, ale pěkná hospodská, kerá si oměla ožet ževota. Deť právě proto take zvostala sama a dež na ňo přešle tóhe, neměla žádné problém se zháněnim šekovnyho chlapa. Ona se vlastně menovala Čižkova, ale právě proto, že bela veselá a na každyho se hezke smála, dež mo nosela to pančovanó gořilko, si jo pár závistivéch tetin, co měle jož svy nélepši leta dávno za sebó, meze sebó překřtilo na Nemravovo.

A jak to belo s tém ohnivém možem ? Možná, že zrovna takle:

Bela právě sobota a Maryna Čižkova měla nabité lokál. Teda lokál – bela to spiš jenom taková věči sednice, co jož na dědině. Tam se nejaké velké sál neoževi. Ale o to belo v té hospudce ótolňéš a chalopnici si poróčele jedno pivo za drohym. Do teho decky zazdile nejakó dobroto – néčasťéš vajsko a nebo domáci gořilko z hrošek. Jož tehdá měl Velimov vehlášenó palirňo a e dež si hodně ledi pálelo doma, přece jenom z té obecni tekla jakáse lepši.

Maryna se otáčela jak oměla. Jak jož sem řekl, nebela to žádná bábinka, ale ani žádny nevejuchany děvčesko. A dež na ňo přešlo mrňóskáni, bela z ni hotová dračece. A právě v to soboto na ňo to mrňóskáni přešlo. Pro dnešek si vebrala Francka Malénkovyho. Nebelo divo, Francek bel pěkné chlap, odělané, svalnaté a svobodné. Jedinó vado měl. Dež na něho přešla žižeň, nevěděl, kde přestat. Bel schopné vepit putyko a dež ho nekdo pozval dom, mohl se rozlóčet ze všeckéma zásobama piti. Malének bel jak bezedné a sósedi o něm tvrdile, že má vešamotované pajšl, protože na něm nigdá nebelo poznat, kde jož má opico. V ževotě mo nebelo zle z chlasto a jednó za čas nechal v hospudce všecke penize co měl. Ja -  a take bel tak trocho chomót. Za celé večir, co na něho Maryna dělala očeska, si teho ani jednó nevšiml. Nakláněla se před ňém jak oměla nélepše, okazovala mo všecko co měla népěkňéšiho, ale Francek bel jak dob. „Přece to nevzdám, bubáko jakése“, řiká si hospodská. Vemeslela si, že ho trocho tó gořilkó oblbne a pak ho akorát lehko olovi. Lila to do něho vrchem dolem, ale Malének dělal česť té pověsti o šamoto ve svym žalódko.

Ponocné odtróbil pulnoc a štamgasti se začale pomalinko zdvihat a tróset dom. Take Francek stal od stola, a že teda bode platit. „Francko, po tobě já peníze nechco“, osmála se na něho Maryna, „te debes chtěl, mužeš mě zaplatit jináč...“No nebodo to protahovat. Tak dlóho do milyho chlapa hočela, až se mo konečně jož rozbřésklo v lebeni. „No ja, Maryno, ale dež já so tak trocho nesmělé...“, povidá ten halama. A tak mo nalivala té nélepši pančované gořilke tak dlóho, že nakonec e to nesmělosť zahodil a zvostal tam přes noc. Hospodské se to náramně zalébilo. Bel to přece jenom kos chlapa, ten Fanóš, a tak ho zvala eště mockrát. Mosim řict, že e on bel náramně spokojené a ožéval si až až. Jenomže všeckyho dobryho do časo, jak se řiká. Jednyho krásnyho večera, dež se obá mladi zas chestale, že si bodó pod peřenó o čemse vekládat, stala se taková nehoda. Francek jak bel zas napité, chtěl si leža v lužko po tym vékono zapálet. Vetahl veržino, otevřel krabičko serek a škrkl. Jenomže to neměl dělat. Jak bel eště napité a celé nabobtnalé z té všecké gořilke, málinko si řehl. Těžké pálenkové dech se zetkal s plameněm té serke. Šťuklo to, blaflo to a najednó hoři peřena. V to rano bel chasnik střizbé a pokóšel se ten plameň ohaset. Šlo to ale těžko. Od peřene chetle záclonke, na keréch si Maryna decky hrozně zakládala a oheň se rychlo šéřel dál. Obá venášele hořici věce ven, abe nedé bože nezhořela celá chalopa. Tak běhale celé zbetek noce. Ledi slešele divné cvrkot a tak velizale rozespali ven před chalope. Viděle oheň a v jeho záře běhajiciho chlapa. Tak to vite, to bel hneď z chodáka Francka Fajermón. V nekeréch to zanechalo veleké dojem a tak vznikla ta pověsť o ohnivym chlapovi. Dneská jož nikdo nevi, že to bel akorát amant hospodské Maryne, kerymo se tak akorát zapalovale létka.